Jdi na obsah Jdi na menu
 


Víkendová výprava s dětmi se povedla

16. 3. 2009

Tak je za námi první, tedy „premiérová“, víkendová výprava.

Povedla se spousta pěkných fotek, dokonce i nějaké video (i když to s horší kvalitou). Fotky už zde jsou, video sem přidám až ho zpracuju. Koukněte se za pár dnů… Skupinové foto všech členů výpravy je ve fotogalerii.

Cestovali jsme do Trhového Štěpánova, kde bylo domluvené ubytování v základní škole. Tímto děkujeme panu řediteli za umožnění akce. Nejenom, že jsme byli ve škole ubytovaní, ale také nám byla – s laskavým svolením pana ředitele – plně k dispozici školní tělocvična.

Sešlo se nás o něco méně, než bylo původně v plánu, nicméně s celkovým počtem 19 účastníků výpravy jsme užili celkem dost legrace a rozhodně jsme se nenudili (zúčastnilo se celkem 14 dětí a pět vedoucích, neboli celkem 8 účastníků z Krhanic a zbytek z SHM Uhříněves nebo Prahy). V pátek jsme se my Krhaničtí potkali v Benešově s druhou skupinou a v pořádku jsme dorazili do školy. Tam byly nejprve trošku zmatky, protože se poněkud nevedlo dozvonit na školníka. Nakonec nás do školy pustili místní pink-ponkoví nadšenci, kteří hráli v tělocvičně turnaj. Pak už jsme se v klidu ubytovali a po skončení turnaje jsme  vyzkoušeli tělocvičnu. Jedním slovem – super!! V Krhanicích tak velkou (zatím??) nemáme, takže cestovatelé z Krhanic byli vysloveně nadšení z kruhů a velikosti tělocvičny. Dali jsme nějaký ten fotbálek, nějaké blbnutí a pak už byl nejvyšší čas jít na kutě.                                                                                         Zde pár fotek: http://mirazkrha.rajce.idnes.cz/foto_TS-patek/

Na druhý den ráno (bylo to náročné vstávání, protože někteří jedinci – nebudeme jmenovat – byli nemístně aktivní už od půl šesté!!!), nás čekala především společná příprava snídaně. Ta ovšem přišla až po ranní rozvičce (moc príma, ráno v 7:00 jsme běhali venku po hřišti, místní asi nevěřili, co se to děje, ale když už jsme byli vzhůru tak brzo, tak se ta přebytečná energie nějak musela využít, že…) Jak uvidíte na fotkách, na přípravě snídaně se podíleli i Ti nejmenší, i když nakrájet chleba byl pro některé téměř nadlidský výkon. Nakonec vše dobře dopadlo a každý spokojeně posnídal, někdo ovšem doslova „dřevorubecký“ krajíc.                                          Zde pár fotek: http://mirazkrha.rajce.idnes.cz/foto_TS-sobotni_snidane/

Po rychlém úklidu následoval „překotný úprk“ do místního lesa. Nutno říci, že místní les překvapil. Vážně tam bylo moc pěkně. Trošku kazil dojem sem tam nepořádek, možná  od všenechavých turistů, ale suma-sumárum, byl to pěkný kus – téměř jarní – přírody. Vlastně je potřeba říci, že přes původně strašidelné předpovědi, nakonec i počasí velmi příjemně překvapilo. Dokonce i „Punťa“ občas vykouknul. Cestou v lese jsme společně zkusili pár osvědčených her a po dopolední části putování našli pěkný plácek poblíž potoka.                        Zde pár fotek: http://mirazkrha.rajce.idnes.cz/foto_TS-sobotni_vylet_do_lesa/                          

Ten plácek byl jako stvořený pro polední pauzu a táborák buřťák. Jojo, ale rozdělat oheň, to věru není jen tak samo sebou. Takže všichni museli máknout, udělat ohniště tak, aby bylo bezpečné, pak v mokrém lese sehnat suché dříví a na závěr si téměř každý zkusil rozdělat oheń. Chvíli to trvalo, ale nakonec se objevil vytoužený pramínek kouře, pak oranžový plamínek a táborák byl „na světě“. Někteří nedočkavci mezi tím zfutrovali buřty syrové – to je pravda. Však taky potom mlsně koukali na ostatní, kteří si dali tu práci a buřta pořádně opekli.                       Zde pár fotek: http://mirazkrha.rajce.idnes.cz/foto_TS-sobota_ohen/

Po krátkém odpočinku v tom pěkném kousku přírody, jsme společně zalili ohniště vodou z potoka, uklidili kameny a vše přikryli tak, aby po nás nezbylo nic rušivého. Cesta dál pokračovala do kopce. Na jednom místě ještě byly vidět zbytky sněhu, ale jinak už se les připravoval na příchod jara. Alespoň ptáci o tom prozpěvovali. Na kopci jsme si zahráli oblíbenou hru „kradení šátků“.                                                                                                                    Zde pár fotek:  http://mirazkrha.rajce.idnes.cz/foto_TS-sobota_kradeni_satku/

Dalším dílčím cílem cesty byl bývalý lom, výrazně značený na mapě, avšak ve skutečnosti doslova ukrytý v terénu a lesním zátiší. Chvíli byl ukrytý i Michal, který – jakožto rychlý zvěd – zvolil špatný směr při hledání lomu a nakonec nehledal Michal lom, ale my Michala. No, ale pořád lepší hledat Michala, než některé z dětí… Lom byl pěkný, ale díky snadnému přístupu po cestě okolo, také dost zaneřáděný  - zřejmě místní omladinou, která tam evidentně pořádá divoké motorkářské párty a na občasný úklid moc nehledí.

Z lomu už byl nejvyšší čas přidat do kroku, protože hola hola: hospoda volá!! A řekl bych, že si nikdo nestěžoval, protože prostě nebylo na co. Po takovém výletě přijde pořádný řízek opravdu vhod!                                                                                                                                                               Zde pár fotek:  http://mirazkrha.rajce.idnes.cz/foto_TS-sobota_vecer_v_hospode/

Z hospody hurá do školy (tady to bylo dovoleno), krátká pauza na zotavenou a přesun do tělocvičny na „večerní blbnutí“. Kromě vybíjené a fotbalu (nejlepším fotbalistou byla bezesporu Kačka – řekl bych), jsme navigovali letadla v mlze a hráli na honěnou. Ale bezkonkurenčně největší úspěch (ostatně jako vždy) slavila společenská hra slovutného to jména: „HUTUTUTU“. Mrkněte na fotky a na video, bylo to totiž vážně „akční“ (z videa jsem raději vystříhal záběry nevhodné pro děti a mladistvé.. pardon pro rodiče).                                     Zde pár fotek: http://mirazkrha.rajce.idnes.cz/foto_TS-sobota_vecer_v_telocvicne/

No a v nejlepším přestat a šup do spacáků.

A zatímco jsme tloukli špačky, pomaloučku se vkrádala neděle a s ní nevlídné, vlhké a ubrečené počasí. Světe div se: všichni spali až do půl osmé!! Pod významem tohoto prostého faktu, jsme my vedoucí měli příjemný pocit z dobře odvedené práce.  V klidu jsme vstali a těm, kdož pomohli Pavlovi dodělat snídani třikrát sláva. Vzhledem k přemíře vzdušné vlhkosti v kapalném skupenství venku, jsme pro nedělní dopoledne jednoznačně zvolili opakování včerejšího blbnutí v tělocvičně. Některé povedené okamžiky se povedlo zachytit na fotkách a videu.  Zde pár fotek. http://mirazkrha.rajce.idnes.cz/foto_TS-nedele_dopoledne_v_telocvicne/

Na dvanáctou pak nás čekalo další životní pozitivum a sice v jídelně místního zemědělského družstva, kde nám hodná paní kuchařka neváhala k nedělnímu obědu uvařit opravdu luxusní pečené kuře s bramborem.  Moc děkujeme!!                                                                                          Zde pár fotek: http://mirazkrha.rajce.idnes.cz/foto_TS-nedelni_obed/

A tím také veškerá pozitiva skončila, protože dál už byl úklid, balení, zase úklid…. Vlastně ne tak docela, ještě jsme hráli „elektriku“ (zde foto: http://mirazkrha.rajce.idnes.cz/foto_TS-posledni_hra_pred_odjezdem/ ) a následně ve vlaku cestou domů zazpívali nějaké ty sprostonárodní písně s kytarou. V Benešově na nádraží proběhlo rychlé loučení s dětmi z Uhříněvse, pak tlačenice v rychlíku do Čerčan a za chvíli nás panťák vyplivnul v „rodné“ vísce přímo do náruče starostlivých rodičů.

Většina dětí vše celkem dobře zvládla a i když třeba balení báglů je rozhodně potřeba ještě trénovat, tak si každopádně všichni zaslouží pochvalu. Celkově vzato: výprava se snad všem líbila a subjektivně hodnoceno z pohledu vedoucích : jen více takových povedených víkendů!!

Takže ahoj všem a těšte se na další výpravu a především na tábor.

Závěrem bych rád apeloval na rodiče, kteří se pročetli až sem (platí i pro některé z Krhanic, ale hlavně pro rodiče dětí z Uhříněvse): prosím Vás, pořiďte svým ratolestem funkční batohy. Vážně, děti jen těžko zvládnou nést starý a napůl nefunkční batoh na zádech (některé ještě s utrženým ramenním popruhem a nefunkčními zipy), jednu tašku přes rameno, v jedné ruce druhou tašku a v druhé ještě karimatku. Pravda – my jim pomůžeme a rádi, ale také toho neseme celkem dost a pak se skřípěním zubů vyhazujeme jednotlivé kusy rozpadajících se batožin z vlaku. Tak prosím vážně, kupte batoh, který má konstrukční rozměry odpovídající tělesné konstituci Vašeho dítěte. Batohem po dědečkovi činíte děckům vkutku medvědí službu, protože dědeček byl pravděpodobně rozložitý chlap jako hora s rameny přes celá záda, zatímco Vaše děcko má šíři ramen max. poloviční. Vzpomeňte si na svá mladá léta, na Vaše trápení na táborových puťácích, kdy se ještě batohy pro děti nevyráběly. …a ruku na srdce : jak Vás bolela záda, ramena….
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář